Kategorie B: Budou nás učit počítače?

M e t o d i c k á  p o z n á m k a  p r o  u č i t e l e  – kategorie B

 Téma: „Budou nás učit počítače?“ (zamyšlení)

 Potřebujeme ještě vůbec školu a učitele?  Nenahradí je v brzké době on-line výuka na počítači? 

             Komenský v celém svém díle prosazoval aktivizující metody vzdělávání, bojoval proti stereotypům a usiloval o „vějičky“, které mají děti přivést k touze po vědění, a to přirozenými a nenásilnými cestami. Úkolem učitele je podle Komenského využívat ve své pedagogické práci přirozené sklony dětí, ať již je to pozorování, zvídavost, vnitřní potřeba stále se něčím zaměstnávat,  aktivita  obecně.

Osobnost učitele měla být podle Komenského dobrým příkladem zbožnosti, moudrosti, morálních ctností, zejména čestnosti, spravedlnosti, dobroty a  pracovitosti, ale i celkové vzdělanosti a výmluvnosti, tedy všeho, co měl učitel  – ten, kdo jiným ukazuje cestu a vede je v tom, čemu se mají naučit – rozvíjet u žáků. Na vzdělaném učiteli Komenský požadoval, aby byl žákům „živou knihovnou a jasným sluncem, které je ze všech stran ozařuje“ (Fortius 25). Učitel má usilovat o to, aby učení bylo snadné, příjemné (radostné) a důkladné, aby se rozvíjely tělesné a duševní schopnosti harmonicky, nejlépe ve hře a jiné příjemné činnosti, aby práci střídal odpočinek k načerpání nových sil.

Lze si tedy představit, že Komenský by byl dnešními možnostmi zapojení počítačů do vyučovacího procesu nepochybně nadšen. Nicméně každá mince má dvě strany. Uvědomujeme si i rizika, která tento novodobý trend přináší?  A co teprve naši žáci, kteří někdy bezhlavě propadají počítačové vášni a tráví tímto způsobem hodiny a hodiny volného času, aniž se to projevuje na úrovni jejich vzdělání a rozvoji myšlení?

Informační a komunikační technologie jsou dnes nedílnou součástí života člověka a jistě značnou měrou přispívají k rozvíjení vědomostí a dovedností žáků. Počítač se stává  učební pomůckou, pracovním nástrojem žáka při získávání informací. Počítač ale slouží v edukačním procesu i jako pracovní nástroj učitele, jemuž pomáhá při přípravě a plánování výuky, při jejím hodnocení, dále k předávání poznatků,  je využíván (zejména ve spojení s audiovizuálními prostředky – např. dataprojektor, video, interaktivní tabule) jako demonstrační prostředek zejména u jinak obtížně znázornitelných předmětů a jevů.

Je však velmi důležité ponechat dostatečný prostor pro komunikaci učitele a žáka. Role pedagoga, který v průběhu vyučování musí vysvětlit nejasnosti, korigovat některé chybné kroky žáka a přizpůsobovat výuku jeho individuálním zvláštnostem, je nenahraditelná. Převažují při výuce počítačem vždy pozitiva? Jak je to například s rozvíjením řečových dovedností žáků? A co, řekněme, rozvoj čtenářství? Není výuka počítačem redukcí  v osvojování některých potřebných dovedností? Bude žák schopen kritického myšlení, když se vlivem počítače stane víceméně pasívním příjemcem informací?

Na druhou stranu je třeba vyzdvihnout fakt, že zapojení počítačů do výuky žáky motivuje, přispívá k jejich aktivitě a také samostatnosti. I sebedokonalejší e-learningový program je však pouhým prostředníkem pro prezentaci učiva, řízení procesu učení a pořizování zpětné vazby o jeho průběhu. Na jejich pozadí vždy stojí člověk, který toto e-learningové prostředí vytváří. A prostředí školy, vazby s učitelem a spolužáky nemůže počítač nahradit. Je tu totiž ještě další nesmírně důležitý aspekt vzdělávání ve školách. Tím je sociální povaha výchovy. Člověk je tvor společenský a prostředí školy a třídního kolektivu generují vztahové situace, které formují společenské postoje žáků i učitelů. Probíhá zde výchova, kterou nelze právě pro její jedinečnost uměle simulovat ani substituovat počítačovými programy.

 

Jak budoucnost ve vzdělávání vidí naši žáci?

Literatura:

J.A. Comenii Opera omnia 11, 15/I, 15/II, 15/III (zvl. Didaktika velká, Zákony školy dobře spořádané, Fortius redivivus, Methodus linguarum novissima X), česky: Vybrané spisy Komenského (VSK) I, II, III, IV.

Jandová L.: Počítačová výuka. 1. vyd. Plzeň, Pedagogická fakulta ZČU v Plzni, 1995;

Slavík, J. – Novák, J.: Počítač jako pomocník učitele, Praha , Portál 1997;

 

© Jana Přívratská, Vladimír Přívratský